Cesta koní Appaloosa

O indiánských appaloosách najdete všude informací dost. Je tedy zbytečné se rozepisovat o tomto jedinečném plemeni, které je vhodné pro každého, kdo hledá koně pro život, toulky přírodou, a při žádané kombinaci s quarter horsem také se špičkovými výkony na pracovním i sportovním poli. Moji koně ale nejsou pro každého, kdo vytáhne peníze. Ty nehrají hlavní roli v tom, komu koně předám. Jsou pro ty, kteří hledají víc. Kteří vybírají nejen očima. Tak, jak si vybrali mě, vybírají si právě teď třeba i vás.. Nic není náhoda. Není náhoda, že jste na stráce koní stáje TAA CAMINO.

Nenarodila jsem se do koňského světa, stejně jako mnozí z vás. A přesto si mě tato majestátní úchvatná a obdivuhodná zvířata našla. Mnoho let jsem se oťukávala v různých jezdeckých klubech, ale nacházela jsem jen mechanické „stroje“ s vyhasnutýma očima. Možná jste také slyšeli pobídku „Nechce? Přidej! Musí chtít!“ Ale něco uvnitř mě se vzpouzelo, že o tomto má být vztah s koněm?! O kopání a síle, kdo s koho?! Ale rozkazy trenérů s odkazy na jejich mnohaletou praxi tenkrát ještě utlumily toto volání po něčem jiném, po jiné Cestě..

Až jednou, po spoustě odboček a křižovatek, kdy jsem se zcela koníkům vzdálila, „náhoda“, která neexistuje, mi přihrála do života osudovou klisnu, american quarter horse s luxusním původem, ale méně luxusními (zlo)zvyky, Fanču. Jestli jsem si do té doby myslela, že něco umím, že něco o koních vím, tak Fanýnka neváhala mě krok za krokem bourat jakékoli předchozí vzorce, a to velmi ostrým a nekompromisním způsobem :). „Nevíš, jak jezdit v rovnováze? Tak sesedni.“ „Nauč se nejdřív používat vlastní tělo, než budeš chtít užívat to moje.“ Mohla jsem se tisíckrát vymlouvat na to, že je to typická „zrzavá kobyla“ se vším, co se o nich říká, ale její pohled nabízel společné hledání řešení, chce spolu- pracovat, potřebuje být napojená, potřebuje mou čistou mysl. Naučila mě, že tlakem a silou nezmůžu tolik jako dechem a jemností. Přivedla mě k touze tolik nejezdit, ale více porozumět.. (více o Fany zde)

Během let se kolem Fany měnilo stádo od dočasných přes dlouhodobější koňské kolegy, až jsem si uvědomila, že jedinou mojí možností jak koně pochopit, je mezi nimi žít. Do stáda přibyla mimořádná vůdčí kobylka appaloosa Hatori (více o Hatori zde), která dává celku pokyny, kdy se kam jde, co se bude dělat, a před jejímž průchodem se všichni klaní. Další výjimečná učitelka práce s prostorem, hmotou, energií a tělem. A to všechno dělá s neuvěřitelnou a téměř neviditelnou jemností..

A tak začala naše společná Cesta Koní, porozumění v jemnosti. Budování vyrovnaného funkčního stáda s vůdčí klisnou a hřebcem, jako jediného možného a nejlepšího prostředí pro psychickou pohodu každého jedince, a přirozený vývoj hříbat. Ta si můžou hrát s vrstevníky, jsou vychovávána v pravidlech a autoritách, v rytmu Přirody, a současně připravována na život po boku lidského jedince. Přirozeně, nenásilně, důsledně. Tak, jak tomu rozumí. Tak, jak to budou nabízet každému, kdo chce vidět hlouběji, než pod povrch „Musí chtít.“

Výjimeční. Jedineční. Neúplatní. Oddaní. Srdcaři. Koně TAA CAMINO.